Standardy v GIS¶
GIS se jako obor etabloval v 80. letech 20 století. Za tu dobu se v praxi prosadila celá řada oborových de-facto standardů, t.j. standardů prosazených tržní silou, ale formálně nepotvrzených. Jako příklad můžeme zmínit Esri Shapefile nebo v poslední době populární Google KML (který byl ale na rozdíl od Shapefile později standardizován konsorciem OGC).
V roce 1992 bylo ve Spojených státech amerických založeno sdružení Open GRASS Foundation (OGF). Cílem sdružení bylo mimo jiné i hledání koncensu při řešení společných problémů v rámci komunity uživatelů softwaru GRASS. Na základech OGF bylo v roce 1994 formováno konzorcium Open GIS, dnes nazývané Open Geospatial Consortium (OGC) s cílem hledat způsoby, jakými by mohly systémy GIS komunikovat prostřednictvím počítačových sítí, pokud by využívali otevřených rozhraní definovaných v rámci tzv. Open Geodata Interoperability Specification (OGIS).
Open GIS konzorcium bylo založeno v roce 1994 devíti členy. V současnosti (rok 2016) má jeho nástupce OGC více než 500 členů - komerčních firem, veřejných institucí, univerzit i jednotlivců. Dnes OGC poskytuje více jako 35 implementačních standardů, které jsou volně dostupné a adresují různé výzvy ve vztahu k prostorovým datům. Další organizace, například ISO, v České republice působící ČSN a podobně, se také nějakým způsobem dotýkají problematiky prostorových dat, často ale pouze přebírají standardy vydefinované na půdě OGC a zařazují je do svých schémat.
Pokud pracujete delší dobu v nějakém oboru, natož v oboru zabývajícím se IT, brzy zjistíte, že standardy jsou vždy:
zastaralé, absolutně nereflektující současnou míru poznání a současně používané technologie,
nevyhovující vašemu problému, který chcete aktuálně řešit,
zbytečně komplikované, stačilo by to přeci udělat daleko jednodušeji.
Toho si všiml i autor komixu XKCD - každý si myslí, že umí vytvořit lepší standard, než je ten stávající:
Obr. 37 Zdroj: https://xkcd.com/927/¶
Standardy však každému oboru přinášejí několik pozitivních aspektů, jsou-li uplatňovány dobře:
komunikaci mezi softwarovými systémy,
sdílení mezi softwarovými systémy,
nahraditelnost a zastupitelnost softwarových řešení.
Jedním slovem nám standardy zajišťují interoperabilitu v rámci oboru. Z pohledu otevřenosti a formálnosti můžeme oborové standardy zatřídit do následujícího schématu:
Standardy z pohledu otevřenosti a způsobu jejich vzniku¶
- Uzavřené de-facto standardy
Jsou asi nejméně vhodným příkladem následování. V oboru GIS se s těmito standardy příliš často nesetkáváme, jsou však známy případy de-facto standardů, jejichž licence přímo zabraňovala jejich implementaci v nástrojích třetích stran. Takové standardy brzdí inovaci a není možné s nimi být interoperabilní v softwarech třetích stran.
Otevřené de-facto standardy
Uzavřené de-jure standardy
Standardy, které nějakým způsobem vylučují část veřejnosti se podílet na jejich vývoji. Tím mohou být např. technické normy ISO nebo různé zákoné normy. Příkladem může být evropská směrnice INSPIRE. Interpoerabilita je zajištěna do té míry, do jaké je vynutitelné právo s těmito normami spojené. Inovace často vázne (což ostatně můžeme sledovat na směrnici INSPIRE).
Otevřené de-jure standardy
Jsou pravěpodobně nejideálnějším stavem. Formálně potvrzené normy, na kterých se dohodla komunita uživatelů a vývojářů, mají největší podporu, nic nebrání jejich implementaci do softwarů různých stran, zároveň mohou být dále rozvíjeny. Příkladem těchto standardů jsou normy konzorcia OGC.